Den 1. Den 2. Den 3. Den 4. Den 5. Den 6. Den 7. Den 8. Den 9 Den 10. Den 11. Poslední aktualizace 31.1.2026 - 17.00h Nezapomeňte si zaktualizovat stránku klávesou F5 Den 1. středa Tak jsme konečně po roce v našich oblíbených Čenkovicích. Sice zatím jen ve dvou, ale to nevadí. Jelo se dobře (jen ti šílení náklaďáci, těm bych posbírala řidičáky nadoživotí). Celou cestu nám svítilo do zad sluníčko, všude vymrzlé a suché silnice. Celou cestu mr zlo. Doma bylo mínus 5°C a při příjezdu v Čenkovicích -3°C. Jeli jsme tentokrát bez přestávky ve Svitavách, kde jsme se obvykle stavovali na kafé a záchod. Tak jsme tu byli už o půl dvanácté. Měli jsme trošku hlad, tak hurá do hospůdky Pod svahem na oběd. Jako obvykle, jsme si dali smažáček. Byl výborný. Poté jsme volali domácím, že už jsme nachystaní k vývozu na chatu. Tomáš pro nás tedy přijel a tentokrát autem se řetězy. Přeložili jsme bágle a lyže a hezky v teploučku vyjeli bez problémů nahoru až k chatě. Je tu víc sněhu než loni. Nádhera. Zabydlování v chatě nám chvíli trvalo. Roztřídit totiž zavazadla pro 5 lidí, kteří tu zpoloviny ani nejsou přítomní je přímo ořech. Něco našeho bylo baleno už o víkendu a hlava si už nepamatuje, ve které tašce co je a do kterého patra ta taška patří. Takže vybalit svoje věci a vynosit to do prvního či do druhého patra zabralo nějaký ten čásek. Po zabydlení jsme se občerstvili (malá bílá), a když začalo zapadat sluníčko, vydali jsme se na nucenou procházku. Museli jsme až dolů k ovčínu, kde jsme parkovali prozatímně na parkovišti u vleku. Dát auto do ovčína hned po příjezdu nešlo, tak jsme ho museli parkovat až večír. A to už bylo na jeden šup. Po cestě nahoru jsme si dali pod naší sjezdovkou v báru občerstvení, aby se nám lépe šlo. Kopec je to jako hrom. Výstup jak na K2. Už jsme šli nahoru potmě. Je to místama trochu namrzlé, tak jsme se jeden druhého drželi jak milenci :-), aby jsme nehodili tlamičku. A tátu napadlo, že půjdeme přes les zkratkou. Výborný nápad. Kromě tmy, tmavých stromů a sněhu po kotníky ještě jehličí, větve a kdesi v dálce jakási světýlka, prý naše chata. Nakonec jak Jeníček a Mařenka jsme světýlka opravdu našli a opravdu to byla naše chata. Hurá, jsme doma. Tak jsme tady, hospůdka Pod sjezdovkou Oblíbený smažáček Chatička Zabydlujeme se Zabydleno 14.30h na teploměr svítí sluníčko A na procházce. Ty západy sluníčka jsou tu prostě boží V našem báru po cestě nahoru 17.40h už je tma Nahoru Den 2. čtvrtek Ráno... Vyspinkali jsme se a vstali do nádherného rána. Nikde ani živáčka, ticho jako v kostele a na obzoru sluníčko, které se pomalu dralo z peřin. Venku v 8.00h bylo mínus 5°C a vykukující sluníčko slibovalo hezký den. A byl. Po snídani a nějakém tom občerstvení (na kuráž) jsme se usnesli, že jsme tu kvůli lyžování a že bychom měli vyrazit co nejdřív, když je tak nádherně. Jak řekli, tak udělali. V 10.15h už jsme měli koupené permice a loudali se k vleku. Měli jsme trošku obavy, že bude sjezdovka hodně namrzlá, vzhledem k dlouhotrvajícím podnulovým teplotám, ale nebylo to tak. Jezdilo se jako na prašanu. Lidí málo, jen dva nějaké skorokurzy, kde to děckám šlo, a tak byl svah pořád téměř prázdný a na vleku jen tu a tam fronta asi na minutu. Po dvou hodinách lyžování jsme si šli oddechnout do baru a dali si svařáček, malinkatý obídek v podobě párku s rohlíkem a náš tradiční doutníček. A pak znovu na svah. Jen se na něj z báru dostat byl tentokrát kumšt, bo cesta od baru k vleku byla hoooodně namrzlá. Tak jsme se podpírali navzájem, abychom vylezli k lyžím bez pádu a modřin. Mámo, mám ztvrdlé nožičkya co ty? Já taky. Jak se na chvíli člověk zastaví, hned je zle. Asi za hoďku jsme šli do báru odpočívat znovu, a to už bylo pak s nožičkama lepší. No jo, ale co večer? Musíme jít dolů na parkoviště pro kamarády a jestli to vylezeme pěšky zpátky do chaty, tak to bude výkon dne... O půl čtvrté už se sluníčko začalo schovávat do mraků a že půjde spinkat. Ochladilo se a my jeli do chaty. Pokoušeli jsme se volným stylem běžkaře popojíždět po louce k chatě, ale nešlo to moc dobře. Hůlky se bořily skrz promrzlý krunýř sněhu, odrazit se spodní lyží nešlo, bo snih byl zmrzlý a poodjet po horní lyži se taky nedalo, malý sklon a drhlo to. Nakonec jsme se pod chatu dostali, zbývalo vyťapkat asi 15 metrů kolem sousedů. Táta to dal, prošel mezi smrkama a byl doma. Máma chtěla ty poslední 2 metry zvládnout stromečkem, ale větve smrků se zavřely a gravitace dílo dokončila. Leží tam v oboře, nožky má nahoře ....pomoooc. Vstát nešlo, tělo bylo ze svahu, snih navátý jak peřina, boty s lyžákama těžké. Ruce krátké, aby dostaly k vázání a když už jsem je nahmatala, chyběla síla na odepnutí lyží. A táta se bavil a fotil. Nakonec mě musel vyprosit, jinak tam ležím doteď a on je bez večeře. Teplota dnes v 8.00h A při odchodu na svah 10.15h na svahu, paráda A svah z horního pohledu Děla pozdravují Adama Na vleku Doplnění tekutin svařáčkem A tradiční doutníček Je libo lyžovat na soukromém svahu? A 5 metrů před chatou Jsme tu, od sněhu, ale dorazili jsme Teplota při příchodu v 15.30h Ještě košťátkem oméct prkýnka a hurá na večeři Nahoru Den 3. pátek Dnes ráno vstáváme pomalu a později než včera. Asi to bylo tím, že jsme večer chvíli poseděli a trošku jsme to natáhli. Ale takové pozdější vstávání je moooc příjemné. Stejně nebylo kam spíchat, páč při pohledu z okna to bylo na šlaka. Včera azuro, dnes mlha. Ono to na těch horách tak bývá, že je počasí hodinu od hodiny jiné. Asi vyměníme meteorology, protože slibovali do neděle sluníčko. Ale nás to neodradí, přece jsme přijeli lyžovat a ne se čílit. Na svah jsme i přes vyspávání dorazili jen o 15 minut později než včera. Mlha byla hustá, pod nohy nebylo vidět, ale svah už známe, tak jen zběžně první jízdou zjistit sněhovou situaci a už jsme řádili. Divné na dnešním lyžování bylo to, že nikdo nefrflal a nikdo nepadal i přesto, že jsme měli brýle samý led a viděli jsme všechno mléčně bílé. Nahoře na svahu jsme je očistli a než jsme svah sjeli, byly zase namrzlé. A namrzlé byli nejenom brýle. Zamrzly nám i bundy, kalhoty, čepice, helmy. To jsme tu ještě nezažili. Na druhou stranu jsme povětšinu dne jezdili na svahu sami. Málokdo byl tak odvážný nebo bláznivý, aby to počasí dal. Tak kukněte na fotečky. Teplota ráno 8.30h Mlha u chaty Jdeme na svyh A už na svahu, mlha... Žízeň a hlad je sviňa A už po jídle zase na lyžích No a takhle vypadali zmrzle bundy a vše ostatní Koupelna v akci A teplota v 16.16h. Nahoru Den 4. sobota Ráno venku jako přes kopírák. Byla zase mlha, ale nefoukalo a ani nepadala žádná voda, tak jako včera. Vstali jsme tradičně o půl deváté. Napapali se, dali nějakou tu štamprli (já teda ne, páč jsem dnes musel na poledne pro Hanku na vlak), vzali na svah Hančiny lyže a boty a vyrazili na sjezdovku. Zase nám to vyšlo okolo půl jedenácté jako vždy. Dal jsem 2 jízdy a šel do ovčína pro auto, abych přivezl to naše drahé dítě. Povedlo se. Přivezl jsem ji, doprovodil s věcma do chaty a o půl druhé už jsem byl za bandou na svahu. Prý se náramně bavili a napíšou svoje lyžařské zážitky taky sem. O půl třetí to holky zabalily a já s Romanem jsme ještě jezdili. A aby nás neboleli nožičky, tak jsme šli chvíli do baru na svařáček odpočívat. Miluška píše: A já bych ráda navázala a podělila se o zážitky, které se staly v Pavlíkově nepřítomnosti. No a asi bych se měla předem zmínit o tom, že jsme s Romanem dostali za úkol, postarat se Pavlíkovi o jeho milovanou ženu Lidušku. Vzali jsme to fakt zodpovědně, ale Liduška se zřejmě rozhodla "zrakvit se". Rozjela se svižně a elegantně ze svahu, ale připletla se jí do cesty mulda (naštěstí ne dělo). A to co následovalo, připomínalo několik sportovních disciplín najednou. Nejdřív to byla akrobacie na lyžích a zvládla parádní hodiny, později to byl náběh na trojitý vrut s otočkou, ovšem přistání, které připomínalo šipku bylo tvrdé... no prostě hubou do sněhu. Liduška to však zvládla s grácií, nejdřív reagovala záchvatem smíchu a pak vstala se slovy, že nohy dobrý a nic jí nebolí, zato sníh má prý až v gaťkách. Dala se během chvilky do gala, nasadila brýle a vydala se vstříc dalším lyžařským dobrodružstvím... Ráno z okna A teplota 8.45h První příjezd na svah Při cestě k autu. Něco nasněžilo oproti včerejšku, tak je bílo Dorazilo drahé dítě A nějaké to zapózování A děvčata jdou do chaty No nádhera, ne? A teplota při příchodu A takhle to tu vypadá každý večír Nahoru Den 5. neděle Ráno máme zase mlhu. Při focení teploměru venku v 8.00h jsem zjistil, že do mlhy ještě poprchá. Tož není teda venku nic moc a všichni v chatě lehce frflou na počasí. Všichni vlastně ne, Hanka ještě spí. Ale na snídani přišla sama a dobrovolně, dokonce vyloudila i úsměv: půjde se na svah. Přátelé a kamarádi se pobalili a na lyžích s báglama sjeli sjezdovku dolů pronásledovaní našimi maličkostmi. To už bylo asi půl jedenácté a mrholení začlo ustávat. Což se ale nedalo říct o mlze. Houstla pomalu jako krupicová kaše. Fotka na svahu je toho důkazem. Vypadá, jak focená ve studiu, kde stojíme před bílou plachtou. Kdo chce, může to pozadí vyměnit třeba za palmový háj a pobřeží Pacifiku. Asi po dvou jízdách přestalo úplně pršet. Sníh byl těžší a pomalý, mlha jak sfiňa, ale jezdilo se suprovně. Dnes nebyly na svahu žádné školy ani kurzy, a tak tu bylo snad jen 15 lidí. S vlekařem jsme domlouvali, že kdo tu vydrží až do večera, dostane medaili za statečnost a odvahu. V jednu hodinu začali kamarádi nakládat auto a jeli domů. Osiřeli jsme... Nevadí, budeme si užívat i tak. Nakonec jsme vydrželi do 3 hodin, navlhlí, unavení, a dnes vlastně bez většího odpočinku. Na obědovečeři jsme měli Miluščiny včerejší špagety (v domění, že budeme mít velký hlad, uvařila dvě balení těstovin pro 5 osob) a asi budou i na zítřejší oběd. Tož kukejte na fotky a videjka. Ráno v 8.00h A už na svahu. za náma není nic vidět S Hankou na vleku a v pozadí máma A v popředí Buráci Tak co, jdeme na to? A kdyby jste viděli ty rozzářené oči, když jí to přinesli A už odjíždějící kamarádi Hanka suší rukavice Na svahu Při příchodu do chaty v 15.00h Najdi sedm rozdílů oproti ránu Nahoru Den 6. pondělí Co Vám budu dnes psát? Že je ráno venku zase mlha? Omyl. Ne že by nebyla, ale s výš a výš stoupajícím sluníčkem se mlha pomalu rozpouštěla až v podstatě zmizela. Jak se říká, devátá rozhodla. Asi si ji kamarádi včera odvezli a zbyly jen ranní pozůstatky. Vyrazili jsme po snídani na svah a užívali si zase téměř prázdné sjezdovky. Když jsme přijeli na svah kolem čtvrt na jedenáct, byl ještě lehce namrzlý sníh z nočních podnulových teplot, a tak se jezdilo fajn a rychle. Později s přibývajícím sluníčkem sníh měknul a těžknul. To způsobovalo pomalejší jízdu a čím dál více unavené nožičky. Občas jsme je za sebou tahali jak z medu. To se ale dalo kompenzovat v baru u svařáčku, grogu a jídla. Tak jsme tam občas zajeli na odpočinek. Grog je na bolest docela dobrá anestezie. Jinak se počas dnešního lyžování nic zvláštního nestalo. Nikdo nepadl, tož nemáme žádné peprnější zážitky. Prostě super lyžovačka. Akorát měsíc dnes vylezl hned v 1 hodinu odpoledne. Chichi. Tož kuknite na fotovideodokumentaci... Raní mlha před rozpuštěním Teplota v 8.30h A už mlha rozpouští A sluníčko při příjezdu na svah Dole pod sjezdovkou A nahoře po výjezdu z vleku Sjezdovka a vlek A máma na vleku Hanka pozuje Kdo je to? Super lyžař Kochačka A teploměr při návratu do chaty v 16.00h Dva odpočívající vyvržení vorvani Nahoru Den 7. úterý Dnešní den sliboval dobré lyžařské podmínky. V 8h ráno jsme naměřili nachlazené mínus 4 stupně, sluníčko se chtělo prodrat mraky, ale nešlo mu to. Bylo tedy celý den pod mrakem. Sníh netál, byl pořád lehce zmrzlý, a tak si troufnu říct, že to byl zase jeden povedený lyžařský den. Lyžařské školy se odebírají na oběd a odpolední klid kolem jedenácté hodiny, což je čas, kdy my přicházíme asi 20min. před tím. Trošku se rozlyžujeme a potom už máme svah sami pro sebe až do dvou, než se škola zase vrátí. To je i není super. Jak se chvíli nestojí ve frontě na vlek, tak je potom málo odpočinku a bolí nožičky. Lyžujeme ale co to jde. Až si musíme odpočinout, zavítáme do báru, kde si dáme svařáček a grog, teda já s mámou, Hanka čaj a sýr v bulce. Zase měla velký hlad. A po odpočinku zase šup na svah dělat blbinky a válet se na sněhu... Není ten ranní výhled nádhera Teplota vzduchu venku ráno v 8.00h Ty namrzlé stromy za Hankou se taky neomrzí Pohled na skoro prázdnou sjezdovku Mám na vleku. Za ní ta nízká chata je Magnet, kam jsme jezdívali dřív Moje holky Já su tu taky Jo, tak to dopadá, když se dělají blbinky, chichi Důkaz, že jsem nekecal, teplota v 16.00h při návratu ze svahu Sněhu sice málo, ale jako chaloupka na kuří nožce Nahoru Den 8. středa Dnes jsme Vám natočili průřez našim dnem na video Nahoru Den 9. čtvrtek Dnes Vám napíšeme zase kousek povídání. Ráno jsme čekali, že bude venku trošku nasněžené, ale nic z toho nebylo. Mrzlo někde kolem mínus 4°C, ale v noci slibovaný sníh nebyl. Nebyla naštěstí ani mlha, jen se honila nízká mračna. Asi budou sněhová. Pomalinku jsme se probrali, pokecali o dnešku, posnídali škraku a šupky na svah, ať nemáme áčko. Dnes byl sníh zase zmrzlý, a tak držel na sjezdovce a moc neměknul. To je pak opravdu ráj lyžařů. Nedělají se žádné muldy a hluboký sníh a super se jezdí. Škola už jezdila na svahu sama bez hloučků s učiteli, a tak vše pěkně plynulo jak na sjezdovce, tak i u vleku. Fronty nebyly, tak jsme museli chodit odpočívat zase do baru. Za anestetikum proti bolesti jsme prohlásili grog, tak jsme chodili na něj. Bez Hanky, ta ještě naštěstí nepije. Po jednom takovém odpočinku, než jsme si dali lyže, jsme se s Hankou trošku kočkovali, což je na videu, tak koukněte. Po návratu ze svahu někdy kolem půl čtvrté bylo na teploměru -2°C. Celý den tedy mrzlo. Super, aspoň sníh netál. Ráno z okna. Na konci je i ta samá večerní z okna, tak můžete srovnávat Ráno v 8.30h Snídaně na vidličku, tak si tu žijem A už na svahu Konzumace anestetika v baru A blbinky u vleku a na vleku Teplota po návratu o půl čtvrté A pozdně odpolední foto s okna pro srovnání s ranním Nahoru Den 10. pátek Co Vám budu psát. Dnes je poslední den našeho lyžování a to má člověk vždy nějaké ty smíšené pocity. Jedni by chtěli ještě zůstat a někteří už jsou vylyžovaní zase na rok dopředu. Ale jinak na lodi vládne skvělá nálada. Ráno venku -4°C. Jdeme na svah. Napadlo asi 3-4cm nového sněhu přes noc, tak je svah pomalejší a takový, jako že trochu hrbatější. Nevadí, jezdíme. Na to jsme sem kurňa přijeli, ne? Je ale pravda, že já s mámou už toho máme docela naježděno dost, tak mezi jízdama už více odpočíváme a posedíme i déle v baru. Zato Hančí je nezmar, jezdí jak já zamlda, nahoru a dolů bez zastávky a samozřejmě má v plánu ještě večerní lyžování. Dnes byla na lyžích, tak večer musí ještě na prkno. Počítali jsme s mámou, kolik najezdíme na lyžích z kopce za těch 8 dní na lyžích a vyšlo nám cca 150km. To je dobrý, ne? Končíme dnes po třetí hodině, máme toho dost. Ráno z okna v půl deváté Teploměr v tentýž čas Poslední kochačky na svahu A již zmiňovaný svařáček Ty infrazářiče ze mě udělaly rudokožce A zpět odpoledne na chatě Nahoru Den 11. sobota Dnes je den odjezdu. Ráno z okna zataženo bez mlhy, ale všude bílo, i na stromech. Posnídali jsme a dobalili, co jsme nestihli, spíš se nám nechtělo, večer. Úklid chaty, dobalení všeho, co zbylo a čekání na odvoz. Mezi tím pro nás přijel nahoru pan domácí zase autem. Tak jsme naložili a jeli dolů. Pomaličku, protože pod sněhem byl led. Máma s Hankou šly pěšky, aby mohly odevzdad Hančinu permici ze včerejšího večerního lyžování. Hanka říkala, že už tam bylo lidí jak mravenců a stála se fronta na vleku. Už dorazili lidi buď na prodloužený víkend nebo na prázdniny. Ostatně už dnes jsou Čenkovice zavalené lidma. Můžete srovnat video z cesty dolů a nahoru, kolik je tu aut na parkovištích. Když dorazily dolů, rozloučili jsme se, sedli do auta a sklamaní, že musíme domů, jsme vyrazili. Začneme včerejšíma večerníma fotkama A už lidí jak sfiňa Ranní pohled, všude bílo, krása A jde se dolů Teplota dole na sjezdovce U pramene Holky se loučí s minulou paní domácí Marťou Poslední rozlučka se sněhem Tak páček shledáček zase příští rok. Nahoru Copyright wonder soft limited by Shorty 2026 Případné dotazy a připomínky na kratky.asyn@seznam.cz bo na messenger a whatsap